Kdo by neznal z vlastní zkušenosti najednou oživlé hračky nebo hrdiny světa malých, kteří mají při hře své nezastupitelné místo. Naši synové a dcery si dokáží hodiny povídat s panenkami, plyšáky či jinými postavičkami, bojovat proti nepříteli z filmové a knižní říše, vyjednávat se strašidly a duchy nebo řídit jakoukoliv dobrodružnou akci v poušti nebo pralese. Tyto krátkodobé činnosti jsou výsledkem nádherného smyslu pro fantazii, který dokáže děti zcela pohltit. Vědí moc dobře, že je to jenom JAKO, ale schopnost, s jakou se ponoří do svých představ, jim můžeme jenom závidět.

                          Fenomén imaginárního přítele je ale vyšší myšlenkový level!

    Fiktivní kamarád provází dětstvím až dvě třetiny všech malých capartů. Tento zajímavý psychologický úkaz je typický mezi 3. – 5. rokem života dítěte. Některé holky a kluci s ním vydrží klidně ještě další roky, ale to už je spíše výjimečná záležitost. Jestliže přetrvává tendence si vymyšleného kamaráda ponechat i po 10. narozeninách dítěte, stálo by za úvahu se poradit, zda je všechno v pořádku.

Co stojí za tímto zjevením? Není to známka nějaké duševní poruchy?

    Ani náhodou! Mít vedle sebe parťáka, kterého nikdo jiný nevidí než já, je naprosto přiměřený stav mysli malého dítěte, který hovoří o jeho normálním psychologickém vývoji. Ještě nedávno se myslelo, že se tento jev týká pouze dětí introvertních nebo těch, které jsou vystaveny nějaké tíživé životní situaci. Výzkumy poslední let ale potvrdily, že imaginárního přítele v různé podobě mají i děti z bezproblémového prostředí a milující společnost ostatních lidí.

Psychologové vysledovali některé společné situace, při kterých dítě více inklinuje k fenoménu imaginárního přítele. Které to jsou?

1. Nuda, mnoho volného času, který tráví dítě samo, monotónní život.

2. Komunikační deficit, nedostatek příležitostí k vyjádření svých názorů.

3. Nadměrná péče ze strany rodičů.

4. Nepříjemná realita v rodině.

5. Nedostatek pozornosti od ostatních lidí.

6. Despotická výchova.

7. Provinění dítěte.

8. Odchod člena rodiny.

9. Nadměrná touha po chovaném zvířeti.

    Přestože se ani jeden bod netýká vašeho potomka, a přece ho slyšíte každý den, jak vede sáhodlouhé řeči s někým, koho si ani nedokážete představit, nepropadejte panice a neutíkejte honem k dětskému psychologovi. Naopak využijte celou situaci k tomu, abyste se ještě více přiblížili svému synovi nebo dceři. Jeho kamarád má pro ně velice důležitou úlohu. Vždycky je nablízku, má na ně čas, mohou mu všechno říct, je na něj spoleh a tak fantasticky se s ním hraje! Díky svému parťákovi si děti pilují komunikační dovednosti a jejich fantazie se rozpíná do nepředstavitelných rozměrů. My dospělí jim můžeme jenom závidět!

Jak se k celé situaci postavit jako rodič?

Jedno je jasné. V žádném případě dítěti kamaráda nezakazujte, neposmívejte se mu, neobviňujte ho, že si vymýšlí a lže, nenadávejte mu, netrestejte ho a nemařte čas tím, že mu budete vysvětlovat, proč je to divné. Musíte najít vhodný kompromis. Nezavrhovat, ale ani nepodporovat. Svého potomka vyslechněte, klidně se i poptejte na podrobnosti, ale nenechte se zavléct do jeho imaginárního světa do té míry, aby vás kamarád začal využívat a doslova terorizoval celou rodinu, která by se mu musela podřizovat. Dokonce se najde i jedna situace, kdy vám může fantazijní druh pomoct. Využijte ho v případě, kdy se dítě něčeho bojí a všechny dosavadní pokusy, jak vašemu potomkovi dodat kuráž, ztroskotaly. Třeba to bude ten pravý způsob, jak překoná svůj vlastní strach!