Milá maminko,
reaguji na Váš dotaz. Z celého e-mailu vnímám, že ve vašem domě vládne jakoby „boj“, kdo vyhraje a kdo prohraje. Je důležité mít na paměti, že jste rodiče, jak já říkám dětem „král a královna“. Děti v tomto věku samozřejmě zkouší, kam až mohou své milované rodiče dostat, co se s nimi dá dělat, samozřejmě vždy ke svému prospěchu. Je to taková nenápadná, ale jistá manipulace, kdy se pro klid v rodině raději máma, či táta slituje a dítě má „parťáka“ u sebe. Čím více se situace opakuje, tím více dostává dítě informaci, že to přece jde, že stačí třeba hodně plakat a pak to půjde a táta si ke mně lehne! Chápu vás jako rodiče. Je důležité mít na paměti, že děláte to nejlepší, co v dané chvíli cítíte, proto je zbytečné se obviňovat, že něco děláte špatně. Ale je potřeba si říci už dost, není nám v téhle situaci dobře, chceme udělat společně takové změny, ve kterých nám všem bude příjemně.

Takže pár rad, ve kterých se zaměřuji právě na onen spánek, ten byl v dotazu nejvíce vyzdvihován. Rady jsou jenom další možné cesty, nové dveře, jak a co by se mohlo dít jinak, je ovšem na vás rodičích, co s vámi bude v souladu a co ne. Hlídejte si to své, pro vás žitelné a bezpečné.

• Učme už malé děti porozumět silným emocím, bavme se o strachu. Hrajme si o strachu a naučme třeba děti namalovat to, čeho se bojí. Je potřeba vnímat „strach“ dítěte, snažit se pochopit o co jde a dát dítěte pocit bezpečí.
• Poskytujme dětem opěrné body, s jejichž pomocí mohou pro ně bolestnou, složitou situaci vyřešit. Když s ním není v posteli rodič, tak to může být např. talismánek nebo si dítě může před spaním vybarvit obrázek, který mu pomůže zvládnout být v pokojíčku sám.
• Objevujme společně nové způsoby, jak situace zvládnout jinak, bez silných emocí.
• Pravidelný režim je samozřejmě důležitý. Když je ale nějaký den jiný, není třeba brát to jako tragédii, i výjimky jsou potřeba. Po většinu dní je ale potřeba dodržovat dohodnutá pravidla. Je zde důležitá pevnost rodičů v tom, co říkají, vždy o pravidlech mluvit společně, ne bez dítěte.
• Když se jde spát – říci to jako hotovou věc, např.: „Aničko, JDEME SPÁT A ČÍST POHÁDKU“. Po pohádce rodič odchází, i zde platí pravidlo, nenechejte se přesvědčovat o opaku, další pohádka, pak to či ono, to způsobuje pasti ☹.
• Usínání táty či mámy s dítětem v jedné posteli – časem může vznikat vydírání, i zde je důležité pravidlo nastavit si, kdy se to takto může dít. Úzkostné dítě může vyžadovat například pootevřené dveře nebo mírné noční světlo. A my chceme pomoci, tudíž vyhovíme, chráníme úzkost, neutužujeme ji, nepracujeme s ní, tvoříme „umělou“ ochranu.
• Pohádka na spaní – krásný a skvělý rituál. Každý čte jinak, u čtení se střídejte, jednou máma, pak táta a kdokoli, kdo je pod jednou střechou. A pak už jen pusu a dobrou noc.

Vždy říkám rodičům, že proces změny nějakou dobu potrvá, jelikož dítě mohlo být zvyklé na jiný režim, jiné chování rodičů. Dejte tomu čas, nemějte ovšem výčitky, věřte, že se vše brzy změní a hlavně pracujte se svým pocitem viny, ten by v domě neměl být. A pokud se změny nedějí dlouhodobě, neváhejte navštívit „průvodce“ (poradce, psychologa, psychoterapeuta) a ten vám může pomoci uvidět nové a nové možnosti, ve kterých se objeví opět radost a pohoda. Jste rodiče, nesnažte se léčit či dělat odborníka, to ponechejte jiným.

Mgr. Lucie Mucalová
rodinná terapeutka
www.terapie-mucalova.cz