Milá maminko,

děkuji za Váš dotaz a věřte, že je velmi častý. Ovšem ne každý má odvahu dané téma otevřít, i když je součástí každé rodiny. Lidská sexualita se objevuje ve vztazích už v raném dětství. Dítě objevuje své tělo a pohlaví, projevuje lásku rodičům. Následně se ve školce konfrontuje s opačným pohlavím, kde vznikají první lásky.

Utváření si vztahu ke svému tělu jistě nevyžaduje odnaučování, ba naopak. Vaše dítě se zdravě vyvíjí. Rozumím Vašim obavám, kdy si možná kladete otázky, zda to je, či není normální a samozřejmě máte strach, že se Vašemu synovi bude někdo smát. Ve věku Vašeho syna není nutné se znepokojovat, je zcela přirozené, že se zajímá a objevuje své tělo. Dítě někdy zvýšenou masturbací zmírňuje svou úzkost a nalézá tak vnitřní klid.

Pokud do poradny přichází rodič s tím, že jeho dítě je “divné”, tak vždy poukazuji na přirozenost a důležitost tohoto procesu. Rodiče by jen měli stanovit dítěti rozumnou hranici a dát možnost toho, aby poznávání těla probíhalo v bezpečném prostoru a hlavně podporovat dítě v tom, že je to „v pořádku“ a nepoukazovat na to, že dělá něco špatného, za co se má stydět. Pokud budeme poukazovat na nenormálnost a divnost, tak se dítěti vytvářejí bloky k jeho tělu, které ho mohou provázet při dalším vývoji i v dospělosti. Dítě si naprogramuje, že vztah ke svému tělu a sexualita může být problémem, něčím nevhodným, o čem se nemluví, o čem nikdo nesmí vědět, vznikne tabu.

Dejte Vašemu synkovi prostor, nehrozte se, nezakazujte, bavte se, povídejte si o všem, co i takto malé dítě zajímá, dovolte otevřít dveře k tomuto tématu ve Vaší rodině. Je to to nejvíc, co můžete udělat. I když dítě přijde ze školky smutné, že se mu někdo směje nebo že mu to někdo zakazoval, tak se o tom bavte, proč to tak asi bylo a zde můžete rozvinout povídání o tom, že je to v pořádku, ale že jsou místa, kde je to zakazováno, ale že to ovšem neznamená, že dělá něco špatného. Poté hledejte nové varianty, prostor, aby to pro dítě bylo bezpečné a ne potupné. Poukazujte na klid a bezpečí domova, na pokojíček, na království dítěte, které je jen jeho.

Pokud dospělý reaguje klidně, ukazuje tak dětem, že mohou projevovat zvědavost týkající se jejich tělesna, dospělý tak dává na vědomí, že věnuje pozornost jeho potřebám a zájmům a pomáhá mu dozvídat se více informací.

Na závěr bych chtěla říci, že není důležité se řídit tím, jak je to v ostatních rodinách, co se tam smí a nesmí. Co je to norma? Kdo ji určuje? Věřte, že co rodič, to jiný názor, pro každého z nás je norma něco jiného. Zajímejte se a žijte si TO NORMÁLNÍ v příběhu Vaší rodiny. Nesrovnávejte se, nehledejte měřítka.

S přáním krásného jara,

Mgr. Lucie Mucalová
rodinná terapeutka
www.terapie-mucalova.cz