Jako maminka jsem si velmi brzo uvědomila, že své dítě nemůžu uchránit před vším. Musím hledat kompromis. Vždy se odrážím od svého dětství. Vzpomínám, co mi zakazovali mí rodiče. Co bylo důležité pro ně a promítám to do svého rodičovství, abych si uvědomila, proč.

Když jsem si jako malé dítě chtěla pustit nějaký film na videokazetě, vždycky jsem se ptala rodičů: „Je tohle vhodné pro děti?“, můžu se na to dívat? A přesně tím samým se zabývám i od té doby, co mám malého syna. Spolu s jeho narozením jsem najednou nemohla žehlit u mých oblíbených seriálů, protože i když si myslíte, že vaše dítko si ničeho nevšímá a zaujatě si hraje se svou oblíbenou hračkou, není tomu tak, protože právě v ten moment pozoruje tu nejméně vhodnou scénu.

Jednu skupinu tvoří tzv. hyperaktivní pohádky. Pojmenovala jsem si je podle toho, jak na mě působí. Jako maminka jsem si od začátku říkala, že nechci hyperaktivní dítě, a tak se k němu nebudu tak chovat. A za krátko jsem musela přidat i další větu – nebudu mu pouštět hyperaktivní pohádky. Jen pro představu, britská pohádka o mašinkách s velmi klidným dějem, lehkou zápletkou, a hlavně chováním hlavních hrdinů, které vždy nese následky, podle mě se jedná o krásnou a ideální pohádku pro mou ratolest. Na druhou stranu její moderní napodobenina, kdy už v úvodních titulcích mám problém rozpoznat, co se v nich odehrává. Přemrštěné barvy, rychlé kmitání pohybu, vždyť to musí dětem působit hrozný zmatek v hlavách. Pozoruji na mém synovi, jak vnímá jakou pohádku. Hraje-li v televizi první, klidná pohádka, náš syn sedí celou dobu v klidu a celou jí dokouká. Kdežto v případě hyperaktivní pohádky, kterou párkrát omylem zahlédl, byť s jeho nejoblíbenější tématikou, nikdy neposedí, je za chvíli znuděný, odskakuje. Nemusím proto ani popisovat, proč jsem proti pohádce s myšákem a kocourem, kde je jasné, že myšák není nevinný, ale velmi rád provokuje kocoura, který si to zpravidla vždycky odskáče.

Další skupinou jsou podle mě vyloženě nebezpečné pohádky. Pokud dospělý nevidí děj a pustí pohádku v dobré víře, že teď může jít v klidu uvařit oběd, může to mít nedozírné následky. Například, že zapalovat ohýnek v obýváku podle krtka se prostě nesmí. Jednou mi jedna kamarádka popisovala následek jedné hrané pohádky o živé a mrtvé vodě, která skončila katastrofou. Když si na to vzpomenu, mám husí kůži ještě dnes.

Myslím, že nejlepší je, když se rodiče podívají na pohádku sami a pak zváží, jestli je zrovna tahle pro dítko vhodná, anebo alespoň svou ratolest upozorní, že to, co se děje v pohádce, je opravdu jen v pohádkách. Mnohým rodičům to připadá přirozené, ale někdy si to prostě neuvědomíme, protože nám takové věci přijdou normální.

A chvíli se budu věnovat i druhé skupině s pořady, kterým se jako maminka nebráním. Jsem hrozně vděčná synově etapě, která patřila slovenskému skřítkovi Fíha - tralala. Opět mohu jako maminka vřele doporučit. Nádherné písničky, vše přirozené a klidné. Ale zároveň pro dítě lákavé. Byť se jedná o slovensky nazpívané písničky, děti v tom rozdíl nevidí a velmi mile jim to utkví v hlavičkách. Pro mě naprosto nejdokonalejší pohádkou pro děti je Bing. Vděčíme za něj satelitnímu programu, protože zatím je to novinka, o které se ještě moc neví, ale já bych to doporučila nejen všem dětem, ale i rodičům.  Jedná se o pohádku se zajíčkem, o kterého se stará jeho plyšový kamarád namísto rodiče, což si děti lépe přenesou. Klidný děj s ponaučením. Pro rodiče mohou být příběhy ukázkou, jak mluvit se svým dítětem. Protože postavy se vyhýbají zákazům, příkazům, slůvku „NE" a nahrazují to jiným způsobem, například vysvětlením či reakcí, které jsem již i já úspěšně použila a proto na tuto pohádku nedám dopustit. Letos dokonce získal EmmyAward v předškolní kategorii.

Já se jako maminka snažila své dítě televizi ubránit a nepouštět ji. Ne vždy je to možné, a proto se alespoň snažím, aby na mé dítě měla televize co nejméně negativního vlivu. Přeju i vám, abyste dobře posoudili a poznali na co děti upozornit. Třeba mi i doplníte seznam hyperaktivních, nevhodných a vhodných pohádek, či TV pořadů.