
Jak jsem to letos zase (ne)zvládla
Někdy v půli prosince jsem
měla v plánu mezi vánočními nákupy, úklidem a přípravou cukroví napsat
článek s vánoční tématikou. No jo, člověk míní, osud mění. To by totiž
nesměl na můj klín co dvě minuty urputně útočit nudící se morous posetý
neštovicemi, kterému je nějaké mé tvůrčí nadšení srdečně jedno, nejedná-li se o
stavbu dřevěných kolejí přes celý pokojíček nebo malování Buráka nebo Mc‘Queena
na milion způsobů. Asi víte, o čem mluvím.
Člověk si po každých Vánocích,
když leží úplně hotový na gauči a nemá sílu ani pozřít doušek vína, protože
stůl se sklenicí je příliš daleko od ruky, mrtvolně ležící podél znaveného
těla, svatosvatě přísahá, že příští rok už se PROSTĚ DOKÁŽE NACHYSTAT NA SVÁTKY
VČAS! Čím to, že se mi to nikdy nepodaří? Letos mělo přece všechno hrát do
karet mně! Obě děti tento rok poprvé ve školce, byť mladší čert vždy jen do
oběda, to jsem měla přeci všechno krásně stihnout! Moc jsem se těšila, jak
konečně po těch letech objednávání dárků na internetu a tajném přebírání
zásilek od České pošty, zatímco děti po obědě spí nebo si hrají, konečně
zavítám do přeplněných nákupních center a budu se tam motat v mumraji
lidí, rozhlížet po všech obchodech a čekat, až mě něco cvrnkne do nosu a já
budu vědět, že přesně tohle pro někoho z mých blízkých chci. A jiné dny že
si v klidu během dopoledne nachystám těsta na cukroví a napeču, tentokrát
bez mouky všude po bytě, cukru vešlapaném do koberců, vylitého medu nebo
rozbitých vajec na podlaze, desítek misek s různými směskami všeho
(rozuměj cukr, kypřící prášek, voskovkové piliny, lepidlo, voda, trošku
rozdrcených vodovek, tekuté mýdlo a další náhodné ingredience, které Hanička
v současnosti nejlépe potajmu míchá a rozmísťuje jako pasti na myši na
těch nejnemožnějších místech doma, abych je náhodou nenašla a neuklidila dřív,
než se z toho vylíhne třeba dinosaurus, popřípadě se to nevysráží do
zázračného amuletu z Avaloru) a HLAVNĚ s nadhledem, který mi jinak v těchto
chvílích prostě chybí. O dárcích zabalených pečlivě a bez bolavého krku od
neustálého otáčení hlavou za sebe, jestli se nikdo nekouká, nemluvě. Plán zněl
jasně: PERFEKTNÍ VÁNOCE 2016! Já vím, blázen optimista, přímo z toho čiší.
A taky, že jo. Neštovice ve školce to započaly, pak přišly klasické virózy a
kašle, … Jednoduše řečeno, zase to nevyšlo a oba drahoušci byli mými společníky
až do Štědrého dne.
A tak jsem, jako každý rok, přes
den běsnila u těsta zasypaného tunou mouky, protože odhad dětské ručky na lehké
posypání podložky pro následné válení je očividně zcela odlišný od mé
představy, abych poté krotila dva bílé bubáky a směřovala je do koupelny, ať
jsou škody co nejmenšího rozsahu, a po nocích se pokoušela o precizní zdobení
perníčků, nápadité balení dárků, které jsem stihla pořídit, a urychlené
doobjednávání dalších, aby aspoň každý v naší velké rodině od Ježíška
dostal něco „na tělo“. Každý rok se víc a víc divím, jak jsem to mohla dosud
zvládat bez ztráty rozumu. Jenže co s tím?
Nakupovat už od léta, na to mě
vážně neužije. Za prvé bych do zimy zapomněla, že jsem něco vůbec pořídila, a
kam jsem to schovala před vševidoucími tajtrlíky, za druhé jejich vkus, co se
hraček týče, je jak aprílové počasí. Co je drogou v létě, v zimě už
nemá šanci stát za povšimnutí. Nezbývá tedy, než se opět poplácat po rameni, že
jsem to letos ustála, a říci si, že PŘÍŠTÍ ROK UŽ SE PROSTĚ DOKÁŽU NACHYSTAT NA
SVÁTKY VČAS! Ale… Když pak člověk během těch deseti minut rychlé večeře, kterou
chystal pomalu několik dní, a během dvaceti minut zbrklého rozbalování dárků,
které dával dohromady ve dne v noci, vidí to nadšení, pištění, úsměv i
neskonalou vděčnost tomu neviditelnému, všemocnému miminku Ježíškovi, stejně se
dojme a je rád, že má pro koho každý prosinec vyšilovat. A tak to má být!
Nuže, přeji nám všem do nového
roku, abychom ho zvládli celý prožít v poklidu a fyzické i duševní pohodě,
neb Vánoce se každým dnem opět blíží! Ovšem příště už URČITĚ budou pohodové… J Držme si pěsti!

Komentáře (0)
Zatím tu nejsou žádné komentáře.