
Jak jsem k rozumu přišla
V listopadu 2012 jsem,
stejně jako mnoho dalších žen, zažívala neradostné chvíle. Podivné krvácení
mezi cykly mě přimělo zavolat svému gynekologovi, který mi poradil použít
těhotenský test a pak každopádně hned přijít. Sekundové nadšení ze dvou čárek
na proužku pro zjištění těhotenství se proměnilo v bolestivé zjištění, že
je určitě něco špatně.
Doktor jen potvrdil, že vytoužené
druhé miminko tentokrát nebude, naopak mě čeká, vzhledem k intenzitě krvácení
a vysoké hladině Hcg hormonu v krvi, revize a následné tři měsíce bez
dalších pokusů o dítě, ať mají porodní cesty čas se uzavřít. Nebudu lhát, být
statečnou mi moc nešlo. Slz bylo víc než dost, ale snažila jsem se kvůli
dvouleté dcerce ustát situaci co nejlépe. Následnou rekonvalescenci jsem pojala
jako příležitost dozvědět se něco o těhotenství, jeho rizicích a možnostech,
jak svému tělu pomoct napříště miminko udržet. A tak jsem sedla k počítači
a začala vyhledávat.
Téměř okamžitě se zjevil nespočet
stránek pro ženy, které se k mateřství chystají nebo už maminkami jsou. No
výborně! Obojí se hodí. Do oka mi padl portál s jednoduchým znakem a sympatickým
názvem, říkejme mu třeba Barevný kvítek. Propracované stránky, kde mě dle
vyplnění mého profilu přiřadili do skupinek jako Snažilky, Těhulky, Prosincovky
2010 a podobně. Skvělý systém, v němž jsem se okamžitě naučila orientovat, brzy
si našla spřízněné dušičky a mohla se ze všech úzkostí, starostí a bolestí
vypovídat. Na oplátku jsem i já rozdávala povzbuzení, klid a víru, že se dílo
zdaří, a občas i nějaký ten vtípek pro odlehčení nálady. Rad a zkušeností
bylo všude dostatek, jakýkoli dotaz mi nějaká ochotná uživatelka zodpověděla.
Barevný kvítek se stal nezbytnou součástí každého mého dne.
Jenže pak se něco začalo měnit.
Maminky se, bůhví proč, zradikalizovaly. Najednou proti sobě slovně a
argumentačně bojovaly kojící a nekojící, očkovací a neočkovací, bio a nebio, kočárkové
a nosící, … Vzájemný respekt se vytratil a místo něj nastoupil ješitný pocit,
že jen ten jejich způsob a názor je správný. Přibývalo uživatelek, které si
vygooglily zjevně dost informací, aby mohly strčit do kapsy kdejakého lékaře,
porodníka, terapeuta, psychologa, dietologa, učitele nebo několikanásobného
rodiče. A nebály se svými názory vyloženě vyděsit chuděry budoucí prvorodičky,
maminky čerstvých miminek nebo ty, které už samy o sobě měly málo sebevědomí.
Místo, aby se na stránkách podporovalo, spousta maminek, fungujících doma
docela dobře, nabylo dojmu, že vlastně neumí vůbec nic, svým dětem škodí a výchova
potomka je nadlidsky těžký úkol. Kolikrát jsem se chtěla na něco zeptat, ale
když mi došlo, že strávím příliš mnoho času pouhým přemýšlením, jak dotaz
formulovat, aby se na mně nesesypalo během minuty tisíc jízlivých nebo nesnášenlivých
komentářů o mojí neschopnosti vychovávat své dítě a nezabíjet ho
špatnými návyky, zatímco rada od někoho stejně smýšlejícího jako já nepřišla,
neb by byl taktéž virtuálně ukamenován, došlo mi, že si raději poradím sama,
svým selským rozumem. Tak jako se to dělalo dřív, když ještě nebyl dostupný
internet plný stránek s ochotnými rádkyněmi. A ejhle! Ono to šlo! A dokonce
úplně bez problému. Z aktivní uživatelky Barevného kvítku se stala “občas
přihlížející“ a netrvalo dlouho, a přestala jsem stránky navštěvovat
úplně. Místo, abych se bezmyšlenkovitě ptala, s prominutím, na každou
hloupost a čekala na schválení, naučila jsem se znovu důvěřovat svým pocitům.
A moje děti žijí, jsou spokojené a nijakou fatální újmu na psychice
nepozorujeme. Není to tedy až taková věda!:-)
Abych ale byla fair. Na Barevném
kvítku jsem našla ve své době podporu, útěchu, povzbuzení, spoustu cenných rad,
příběhů k zamyšlení a několik mimořádných osobností, se kterými jsem
v kontaktu doteď, šťastná, že jsem je mohla poznat alespoň virtuálně, když
v reálu se nejspíš díky vzdálenosti našich bydlišť nesetkáme … Možná, že
nebýt toho všeho, má můj malý princ teď podstatně nižší věk, byl-li by tu vůbec
s námi.
Tímto článkem jsem chtěla říct
jedno: Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Samozřejmě je parádní, že díky
němu najdete ihned odpověď takřka na vše, ale nezapomínejte přitom na své
instinkty. Protože příroda nám jich nadělila dostatek a dobře to zařídila, že
bývají správné. Ať už chcete očkovat, kojit, nosit, používat homeopatika, nebo
naopak pro vás ani jedno není přijatelné, dělejte to na základě vašich pocitů,
vašeho přesvědčení a podle vašeho srdce. Ne proto, že jedna paní na internetu
říkala a jiná by se za to na vás mohla zlobit.

Komentáře (0)
Zatím tu nejsou žádné komentáře.