V listopadu 2012 jsem, stejně jako mnoho dalších žen, zažívala neradostné chvíle. Podivné krvácení mezi cykly mě přimělo zavolat svému gynekologovi, který mi poradil použít těhotenský test a pak každopádně hned přijít. Sekundové nadšení ze dvou čárek na proužku pro zjištění těhotenství se proměnilo v bolestivé zjištění, že je určitě něco špatně.

Doktor jen potvrdil, že vytoužené druhé miminko tentokrát nebude, naopak mě čeká, vzhledem k intenzitě krvácení a vysoké hladině Hcg hormonu v krvi, revize a následné tři měsíce bez dalších pokusů o dítě, ať mají porodní cesty čas se uzavřít. Nebudu lhát, být statečnou mi moc nešlo. Slz bylo víc než dost, ale snažila jsem se kvůli dvouleté dcerce ustát situaci co nejlépe. Následnou rekonvalescenci jsem pojala jako příležitost dozvědět se něco o těhotenství, jeho rizicích a možnostech, jak svému tělu pomoct napříště miminko udržet. A tak jsem sedla k počítači a začala vyhledávat.

Téměř okamžitě se zjevil nespočet stránek pro ženy, které se k mateřství chystají nebo už maminkami jsou. No výborně! Obojí se hodí. Do oka mi padl portál s jednoduchým znakem a sympatickým názvem, říkejme mu třeba Barevný kvítek. Propracované stránky, kde mě dle vyplnění mého profilu přiřadili do skupinek jako Snažilky, Těhulky, Prosincovky 2010 a podobně. Skvělý systém, v němž jsem se okamžitě naučila orientovat, brzy si našla spřízněné dušičky a mohla se ze všech úzkostí, starostí a bolestí vypovídat. Na oplátku jsem i já rozdávala povzbuzení, klid a víru, že se dílo zdaří, a občas i nějaký ten vtípek pro odlehčení nálady. Rad a zkušeností bylo všude dostatek, jakýkoli dotaz mi nějaká ochotná uživatelka zodpověděla. Barevný kvítek se stal nezbytnou součástí každého mého dne.

Jenže pak se něco začalo měnit. Maminky se, bůhví proč, zradikalizovaly. Najednou proti sobě slovně a argumentačně bojovaly kojící a nekojící, očkovací a neočkovací, bio a nebio, kočárkové a nosící, … Vzájemný respekt se vytratil a místo něj nastoupil ješitný pocit, že jen ten jejich způsob a názor je správný. Přibývalo uživatelek, které si vygooglily zjevně dost informací, aby mohly strčit do kapsy kdejakého lékaře, porodníka, terapeuta, psychologa, dietologa, učitele nebo několikanásobného rodiče. A nebály se svými názory vyloženě vyděsit chuděry budoucí prvorodičky, maminky čerstvých miminek nebo ty, které už samy o sobě měly málo sebevědomí. Místo, aby se na stránkách podporovalo, spousta maminek, fungujících doma docela dobře, nabylo dojmu, že vlastně neumí vůbec nic, svým dětem škodí a výchova potomka je nadlidsky těžký úkol. Kolikrát jsem se chtěla na něco zeptat, ale když mi došlo, že strávím příliš mnoho času pouhým přemýšlením, jak dotaz formulovat, aby se na mně nesesypalo během minuty tisíc jízlivých nebo nesnášenlivých komentářů o mojí neschopnosti vychovávat své dítě a nezabíjet ho špatnými návyky, zatímco rada od někoho stejně smýšlejícího jako já nepřišla, neb by byl taktéž virtuálně ukamenován, došlo mi, že si raději poradím sama, svým selským rozumem. Tak jako se to dělalo dřív, když ještě nebyl dostupný internet plný stránek s ochotnými rádkyněmi. A ejhle! Ono to šlo! A dokonce úplně bez problému. Z aktivní uživatelky Barevného kvítku se stala “občas přihlížející“ a netrvalo dlouho, a přestala jsem stránky navštěvovat úplně. Místo, abych se bezmyšlenkovitě ptala, s prominutím, na každou hloupost a čekala na schválení, naučila jsem se znovu důvěřovat svým pocitům. A moje děti žijí, jsou spokojené a nijakou fatální újmu na psychice nepozorujeme. Není to tedy až taková věda!:-)

Abych ale byla fair. Na Barevném kvítku jsem našla ve své době podporu, útěchu, povzbuzení, spoustu cenných rad, příběhů k zamyšlení a několik mimořádných osobností, se kterými jsem v kontaktu doteď, šťastná, že jsem je mohla poznat alespoň virtuálně, když v reálu se nejspíš díky vzdálenosti našich bydlišť nesetkáme … Možná, že nebýt toho všeho, má můj malý princ teď podstatně nižší věk, byl-li by tu vůbec s námi.

Tímto článkem jsem chtěla říct jedno: Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Samozřejmě je parádní, že díky němu najdete ihned odpověď takřka na vše, ale nezapomínejte přitom na své instinkty. Protože příroda nám jich nadělila dostatek a dobře to zařídila, že bývají správné. Ať už chcete očkovat, kojit, nosit, používat homeopatika, nebo naopak pro vás ani jedno není přijatelné, dělejte to na základě vašich pocitů, vašeho přesvědčení a podle vašeho srdce. Ne proto, že jedna paní na internetu říkala a jiná by se za to na vás mohla zlobit.