V minulém článku jsme se seznámili se správným držením těla, s jednotlivými typy vadného držení i s tím, jak je odhalit u svých vlastních dětí. Dnes bych Vás ráda provedla možnostmi terapie, kompenzačními aktivitami a v neposlední řadě i prevencí vzniku těchto obtíží.

     Zpozorovali jsme u svého dítěte asymetrii v držení těla, obrátili jsme se na pediatra a ten nás odeslal na rehabilitaci. Co bude dál? Na rehabilitaci fyzioterapeut zjistí anamnézu (zaměřená na vývoj dítěte, školní režim, volnočasové aktivity, ostatní onemocnění atd.) a provede potřebná vyšetření pohybového aparátu, zhodnotí pohybové stereotypy i svalovou nerovnováhu a stanoví si rehabilitační plán plynoucí z tohoto celkového vyšetření.

     Poté následuje vlastní rehabilitace zaměřená na konkrétní problém Vašeho dítěte. Aby mohla být fyzioterapie účinná, je nutné, aby vždy probíhala individuálně a dle aktuální potřeb Vašeho dítěte. Skupinová cvičení, se kterými se v praxi běžně setkáváme, nemívají bohužel velký efekt. Taktéž je nutné si uvědomit, že vadné držení těla nevzniká „za den“, tudíž ani krátkodobá rehabilitace nemůže mít dlouhodobého trvání. Vždy je potřeba při terapii ovlivnit centrální nervovou soustavu a nahradit chybný program zodpovídající za držení těla programem novým - správným, a to bohužel vyžaduje spoustu času i práce. V praxi pak existuje celá řada konceptů i metod zabývajících se terapií vadného držení těla u dětí a je jen na erudici fyzioterapeuta, jakou formu zvolí.

     Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že s odborně vedenou rehabilitací se problém vadného držení těla vyřeší. Samozřejmě je nezbytně nutné, aby kvalita fyzioterapie byla na vysoké úrovni, ale bez dalších opatření by ani ten nejlepší terapeut nedosáhl očekávaného výsledku. Mimo cvičení je potřeba u dítěte změnit životosprávu, zavést dostatečné množství vhodné a omezit nevhodné pohybové aktivity a další režimová opatření (např. váha školní aktovky, pracovní plocha, vhodná obuv atd.). Terapeutický přístup u dítěte s vadným držením těla tedy musí být komplexní.

Prevence vzniku vadného držení těla

     Bolesti zad i krku jsou v dnešní době jednou z nejrozšířenějších chorob plynoucích z vadného držení těla a přetěžování pohybového aparátu. Stále častěji se setkáváme s těmito problémy už v dětském věku. Zásadním opatřením před vznikem těchto obtíží je tedy včasné odhalení příznaků (viz. článek „Jak rozpoznat u svých dětí vadné držení těla?“) a eliminace faktorů, které mají na rozvoj a prohlubování tohoto stavu vliv (strava, pohyb, denní režim, pracovní místo ve škole i doma atd.). Jednou z hlavních forem prevence je považována pohybová aktivita dítěte, protože samotný pohyb je důležitý pro zdravý rozvoj každého člověka. Nejde však jen o vlastní pohyb, ale o vytvoření potřeby se pravidelně hýbat - vytváříme tak přirozený celoživotní preventivní faktor vzniku civilizačních chorob. Jako vhodné aktivity jsou doporučovány jízda na kole, plavání, chůze, turistika, běh, lezecká stěna, jízda na koni, běžky atd.

     Dalším opatřením však může být i omezení jednostranných pohybových aktivit, které vedou k asymetrickému přetěžování pohybového aparátu, rozvoji svalových dysbalancí, nerovnoměrnému zatížení kloubů i páteře a vzniku bolestivých stavů. Za nevhodné jednostranné sporty považujeme například tenis, hokej, florbal, squash atd. Pozor však i na hru na hudební nástroje jako jsou housle, kytara, příčná flétna atd.

     Samozřejmostí je i zdravá životospráva zahrnující správné stravování jako prevence obezity, dostatek spánku, otužování i dodržení střídaní pohybové či pracovní aktivity a odpočinku.

     S dnešním způsobem života souvisí i další preventivní opatření a to je omezení sedavých aktivit ve volném čase dítěte - trávení času u PC, mobilů, tabletů, sledování televize atd.

     Mezi další problematické prostředí, které intenzivně ovlivňuje držení těla dítěte, je škola. Nejproblematičtější je nevhodnost školního nábytku, těžká školní aktovka či nedostatek pohybu během školního dne. Optimální je mít ve třídách nastavitelný školní nábytek, který se může přizpůsobit každému dítěti individuálně.

     Obecně by měla být výška židle taková, aby žák, který se opírá o bederní opěrku (nikoli o hrudní páteř), dosáhl celými chodidly na zem (případně je možné využít pod nohy bedničku). Taktéž je vhodné zkontrolovat délku sedáku, jež u nevhodných rozměrů může dítě nutit podsazovat pánev a kyfotizovat („zakulacovat“) trup. Lavice by neměla být příliš vysoká, aby nedocházelo k přetěžování v oblasti ramenních pletenců. Zároveň je pozitivní, pokud lze u lavice nastavit sklon pracovní plochy (například u čtení je doporučováno až 35°). Při psaní je doporučována vzdálenost hlavy od podložky cca 25 cm. Z hlediska uspořádání se doporučuje čelní postavení lavic, aby nedocházelo k jednostrannému přetěžování krční páteře při dlouhodobém otáčení se na tabuli.

     Velkou pozornost je důležité věnovat i školní aktovce, jelikož její hmotnost často značně převyšuje doporučenou váhu. Udává se, že hmotnost školní brašny by neměla přesahovat 10 % hmotnosti žáka, což v běžném životě není dodržováno prakticky u žádného dítěte. Zároveň je nutné aktovku nosit na obou ramenech, neboť nošení na jednom rameni podporuje návyk skoliotického držení těla.

     A nakonec je vhodným preventivním opatřením i dostatek pohybové aktivity v rámci vyučování, kdy kromě klasických hodin tělesné výchovy děti absolvují kurzy plavání, bruslení, lyžování, turistické pobyty či školy v přírodě. Všechny tyto aktivity jenom napomáhají formovat celoživotní pozitivní vztah k pohybu.

     V dnešním článku jsme si ukázali možnosti komplexního přístupu v terapii a prevenci vadného držení těla. Léčba u této problematiky je vždy dlouhodobou záležitostí a záleží jen na samotném pacientovi (u mladších dětí na rodičích), na jeho svědomistosti a vůli, jaký bude mít komplexní terapie výsledek.

     A úplně závěrem bych ráda zdůraznila, že všechna preventivní opatření je vhodné zařadit do každodenního života i během dospělosti, nejen v období dětství a školní docházky.

Děkuji, že jste dočetli až sem a budu se na Vás těšit u dalšího článku.

Petra Lacinová

Poradna Top školky