Část 3.: Spolupráce s Centrem LIRA

Řekla bych, že od začátku máme obrovské štěstí na odborníky, se kterými se setkáváme. Až na jednu výjimku jsou všichni velmi milí, chápaví a respektující – a těch setkání už bylo opravdu hodně. Teď jsem si to určitě zakřikla, že? Rodinné centrum LIRA bylo první místo po pediatrovi, kam jsme se obrátili a už první setkání ve mně vyvolalo pocit přijetí a bezpečí.

Na první schůzce jsem sdílela, jaké odlišnosti u syna pozoruji. Následně nás pozvali na další setkání, kde nám podrobně vysvětlili, jak nám mohou pomoci. Dostali jsme čas na rozmyšlenou. Přiznám se, že jsem tehdy sama nevěděla, jakou pomoc vlastně potřebujeme. Doma jsme péči zvládali celkem dobře, až na drobné konflikty mezi kluky. Stále se mi vkrádaly myšlenky, že někdo jiný potřebuje pomoc víc než my, a že bychom zbytečně zabírali místo. Na další schůzce mě ale přesvědčili, že synovy obtíže řešíme včas a že naše místo tam rozhodně je. Přestala jsem pochybovat a podepsali jsme smlouvu na následující rok.

A můžu říct, že nelituji. Jednou měsíčně k nám domů dochází pracovnice, která nám byla přidělena. Hned na první návštěvě si syna získala. Přináší s sebou různé hry a pomůcky, díky kterým se postupně odbouraly počáteční ledy. Syn krásně spolupracoval a postupně se zapojil i mladší bráška. Pokaždé probíráme aktuální výchovné problémy a dostáváme konkrétní tipy, jak na ně reagovat. Zároveň nám pomáhá zorientovat se v dalších vyšetřeních a krocích. Pro mě osobně jsou tyto návštěvy i velkou psychickou oporou. Trvají zhruba dvě hodiny a mají pro nás velký přínos.

Všechny hry a pomůcky si můžeme vždy do další návštěvy zapůjčit. A musím říct, že je to skvělé. Dostáváme se tak k věcem, které by nás samotné nenapadlo pořídit – například zátěžová deka, která synovi pomáhá po náročném dni. I já sama jsem si jí oblíbila. Měli jsme půjčených i spousty vzdělávacích pomůcek, díky kterým jsme zjistili, v čem syn vyniká.

Další benefit, který nám Centrum nabídlo, bylo podrobnější vyšetření. Absolvovali jsme návštěvu v jejich bohatě zařízené herně plné senzorických pomůcek, kde vše proběhlo. Výsledky ukázaly existující riziko PAS. Díky tomu jsme mohli podniknout další kroky a objednat se na vyšetření k dětskému psychologovi a na dětskou psychiatrii.

Silným zážitkem pro nás byl program Senzahrátky. Syn má od malička potíže s fyzickým kontaktem a snadno se přetíží. Neváhali jsme tedy nabídku na Senzahrátky přijmout. Jak uvádí Centrum Lira, jedná se o „program s prvky senzorické integrace, který nabízí dítěti různé smyslové podněty. Dítě se učí je zpracovávat a přiměřeně na ně reagovat. Nové smyslové zkušenosti podporují schopnost učení se novým dovednostem. Program je naplněn hrou a různými senzomotorickými aktivitami.“ Přesně tak jsme to vnímali i v praxi. Herna byla vybavena nejrůznějšími smyslovými pomůckami – senzorické desky, modelína, zátěžový had, trampolína, obraz tvořený „penízky“ a mnoho dalšího. Lektorka přes celou místnost připravila opičí dráhu, kterou si syna získala. Mohl si vše prohlédnout a sám si vybrat, co ho nejvíce zaujalo. Pracovnice ho citlivě provázela a nabízela i aktivity, které by si sám nevybral. Na závěr probíhalo zklidnění – tlumené osvětlení, zátěžová deka a pohled na senzorický válec.

Odcházeli jsme nejen s hezkým zážitkem, ale i s konkrétními doporučeními, jak se synovou citlivostí pracovat doma.

A co nám to celé přináší? Především větší klid a porozumění. Pocit, že na to nejsme sami. Že existuje cesta, i když není vždy jednoduchá. Díky podpoře jsme začali lépe rozumět tomu, co náš syn potřebuje. Neznamená to, že je všechno najednou snadné, ale máme vedle sebe někoho, kdo nás nasměruje, podpoří nebo dodá jistotu, když ji zrovna ztrácíme.

Tereza

Zdroj: www.centrumlira.cz